Jak správně používat ale v angličtině: Průvodce spojkami but a however

Význam slova ale v angličtině

České slovo ale v angličtině není jen obyčejné slovíčko - je to spíš taková jazyková křižovatka. Nejběžnější překlad but sice používáme nejčastěji, ale jazyk je mnohem pestřejší. Když třeba kamarádovi říkáte Mám tě rád, ale štveš mě, v angličtině to hezky zapadne jako I like you, but you're driving me crazy.

Představte si, že píšete důležitý email šéfovi. Tady se hodí formálnější however nebo nevertheless. Je to jako když si místo džín vezmete oblek - stejný člověk, ale jiný dojem.

V běžném hovoru to můžeme pěkně odlehčit. Prší, ale aspoň nemusím zalévat zahradu přeložíme jako It's raining, though at least I don't have to water the garden. Zní to přirozeně, že?

Nejde jen o prosté překládání - jde o cit pro situaci. Když vám někdo řekne Ale ne!, těžko odpovíte But no!. Správně anglicky to bude Oh no! nebo Oh dear!.

V psaném textu je to jako s kořením - střídáme but, however, nevertheless, přesně jako v češtině nestřídáme pořád jen ale, ale používáme taky ovšem, nicméně, avšak. Každý výraz má svoje místo a náladu.

Pamatujte, že Angličani neradi začínají věty s but. Místo Ale já nechci řekněte radši I don't want to, though. Zní to přirozeněji a elegantněji.

Když se nad tím zamyslíte, je to vlastně jako s hudbou - stejná melodie může znít různě podle toho, na jaký nástroj ji hrajete. A přesně tak funguje i překlad našeho ale do angličtiny.

Použití but jako nejčastější překlad

Znáte to - sedíte nad anglickým textem a přemýšlíte, jak správně použít to záludné slovíčko but. Je to vlastně docela jednoduché! Představte si to jako naše české ale, které používáme každý den.

Když třeba kamarádovi říkáte Rád bych šel na kafe, but musím pracovat, zní to úplně přirozeně. Je to jako když v češtině řeknete jenže nebo avšak. Stejně jako když si povzdechnete Je to drahý kabát, but je nádherný - kdo by takovou situaci neznal?

Pozor na postavení but ve větě. Většinou ho najdete uprostřed, kde spojuje dva protichůdné nápady. V běžné řeči ho klidně dejte i na začátek věty. But you know what? It's not that bad! - takhle mluví rodilí mluvčí běžně.

V neformální konverzaci se nebojte but kombinovat s jinými slovíčky. But anyway, jak se máš? nebo But still, měli bychom to zkusit - takhle vaše angličtina bude znít mnohem přirozeněji.

Čárky před but jsou trochu oříšek. Američani ji tam dávají skoro vždycky, Britové jsou volnější. Nejlepší je řídit se citem - když děláte v řeči přirozenou pauzu, dejte tam čárku.

A ještě jeden tip - but skvěle funguje pro vyjádření překvapení. Je mu teprve dvacet, but už má vlastní firmu! Nebo když chcete něco zdůraznit: Je to náročné, but zvládneme to! Takhle vaše angličtina získá šťávu a autentičnost.

However jako formální alternativa k ale

Když píšeme formální text v angličtině, často narážíme na dilema, jak elegantně vyjádřit protiklad. Zatímco v běžné mluvě si vystačíme s prostým ale, ve formálním projevu potřebujeme něco sofistikovanějšího - a tady přichází na scénu however.

Představte si situaci, kdy píšete důležitý email zahraničnímu partnerovi. Chcete znít profesionálně, ne jako když si píšete s kamarádem. Právě tady se however stává vaším nejlepším přítelem. Místo Nemůžu přijít na schůzku, ale můžeme ji přesunout napíšete elegantně I cannot attend the meeting; however, we could reschedule.

Kouzlo however spočívá v jeho flexibilitě. Můžete ho dát na začátek věty, doprostřed, nebo dokonce na konec. Je to jako mít švýcarský nůž mezi spojkami - univerzální nástroj, který se přizpůsobí vašim potřebám. Když ho dáte na začátek věty, váš protiklad dostane pořádnou sílu. Uprostřed věty zase plyne text přirozeněji.

V profesionálním světě je however jako dobře padnoucí oblek - dodává vašemu projevu šmrnc a úroveň. Neznamená to ale, že ho musíte cpát všude. I tady platí staré dobré všeho s mírou. Příliš mnoho however může váš text udělat těžkopádným a nepřirozeným.

Pro nás Čechy může být zpočátku používání however trochu oříšek. V češtině prostě nemáme tak jasnou hranici mezi formálním a neformálním vyjádřením protikladu. Klíčem je trénink a pozorování - všímejte si, jak however používají rodilí mluvčí v profesionálních textech, emailech nebo článcích. Časem vám jeho použití přijde stejně přirozené jako ranní káva.

Yet a jeho správné umístění ve větě

Slovo yet je pro nás Čechy často oříšek. Nejčastěji ho potkáme ve významu ještě nebo dosud na konci záporných vět. Představte si třeba situaci, kdy vám kamarád píše: Sorry, haven't done my homework yet - prostě to ještě nemá hotové.

Když se ptáme, taky ho dáváme na konec. Have you eaten yet? je úplně běžná otázka, kterou slýcháváme třeba od maminek nebo partnerů. Yet ale umí být i spojkou, podobně jako naše ale nebo přesto - to když chceme ukázat nějaký rozpor.

V časových určeních se yet nejvíc kamarádí s předpřítomným časem. Jasně, občas ho Američani používají i s minulým časem, ale to by vám v Británii moc neprošlo. Je to jako když u nás řeknete vo co go - někde to projde, jinde ne.

Když yet dáme na začátek věty, chceme většinou někoho překvapit nebo ukázat kontrast. Třeba: Yet, after all that training, he lost the race. To používáme spíš když píšeme něco formálnějšího.

Nejčastěji yet potkáte v záporech a otázkách. Představte si to jako takové elegantní ještě ne nebo už?. A pozor - někdy se yet schovává v ustálených spojeních jako as yet nebo not yet, která mají svá vlastní pravidla.

Největší výzva? Yet prostě nejde vždycky přeložit stejně. Jednou je to ještě, jindy přesto, někdy dokonce ale. Je to jako s českým prý - taky ho používáme v různých situacích různě. Chce to čas a praxi, ale časem vám to začne jít samo od ruky.

Někdy je lepší mluvit anglicky než česky, protože v angličtině můžeme vyjádřit své myšlenky s větší svobodou a bez omezení, která nám naše mateřština někdy klade

Dominik Hašek

Nevertheless a formální písemný projev

Slovo nevertheless patří k těm výrazům v angličtině, které z obyčejného textu udělají něco extra. Představte si, že píšete důležitý email šéfovi nebo závěrečnou práci - právě tam se tohle slovíčko perfektně hodí. Je to jako když si vezmete sako - hned působíte elegantněji.

Zajímavé je, jak dokáže nevertheless změnit tón celé věty. Když řeknete Pršelo, přesto jsme šli ven - to zní docela obyčejně. Ale It was raining; nevertheless, we went out - najednou to zní jako z románu, že? V běžné řeči ho ale radši nechte spát - představte si, že byste v hospodě řekli Nevertheless, dám si ještě jedno - to by znělo dost divně.

Tohle slovíčko je jako mercedes mezi spojkami - používá se hlavně tam, kde chcete zapůsobit. Hodí se do oficiálních dopisů, vědeckých prací nebo třeba do důležitých prezentací. V běžných situacích je lepší sáhnout po jednodušších výrazech jako but nebo still.

Když už se do nevertheless pustíte, je fajn vědět, jak s ním zacházet. Je to jako s kořením - musíte ho používat s citem. Nejlíp funguje na začátku věty, kde elegantně spojí dva protichůdné názory nebo situace. Představte si to jako most mezi dvěma břehy - spojuje je, i když jsou každý jiný.

Pamatujte, že nevertheless není žádná ozdoba na vánoční stromeček - nemůžete ho jen tak někam plácnout, aby text vypadal chytřeji. Musí tam sedět přirozeně, jako když zapadne poslední dílek puzzle. V profesionálním světě vám může pomoct vypadat jako někdo, kdo ví, co dělá - ale jen když ho použijete správně a s rozmyslem.

Although na začátku vedlejších vět

Spojka although je v angličtině docela záludná věc. Používá se podobně jako naše české ačkoliv, přestože nebo i když, ale občas nám může zamotat hlavu. Představte si třeba situaci, kdy voláte kamarádovi: Although I'm really busy, I can talk for a few minutes (I když mám fakt hodně práce, můžu si chvilku popovídat).

Czech	English
ale	but
avšak	but
však	but
nicméně	but

Nejčastěji ji potkáte na začátku vedlejších vět, kde krásně vystihuje určitý protiklad. Třeba když řeknete Although it was expensive, I bought the car - prostě jste to auto koupili, i když bylo drahé. Není to vlastně nic složitého, že?

Tahle šikovná spojka může stát jak na začátku, tak i uprostřed věty. Když ji dáte na začátek, nezapomeňte na čárku - funguje to podobně jako v češtině. V běžné řeči ale uslyšíte spíš though nebo even though, although zní trochu formálněji.

Pro nás Čechy je někdy těžké nepoužívat místo although spojku but. Je to jako když se snažíte odnaučit říkat Mám hlad, ale jídlo je daleko a místo toho použít Although the food is far away, I'm hungry. Tenhle malý rozdíl dělá v angličtině velkou parádu.

V psaném textu vám although pomůže znít profesionálněji. Je to jako když si místo obyčejného svetru vezmete sako - hned je z toho elegantnější záležitost. A v akademickém prostředí? Tam je although jako doma, pomáhá vyjádřit složitější myšlenky a souvislosti.

Still jako méně formální varianta ale

V běžné řeči často používáme slovíčko still jako náhradu za but - a není na tom vůbec nic špatného! Tenhle způsob vyjadřování je super běžný hlavně v normální, každodenní angličtině. Když třeba řeknete Je to drahý, still to chci koupit, zní to mnohem přirozeněji než s formálním but.

Mladí lidi na sociálkách tuhle variantu přímo zbožňují. A není divu - dodává to řeči takový příjemnější, osobnější nádech. Vždyť kdo by chtěl znít jako učebnice? Představte si, že píšete kamarádovi: Pršelo jako z konve, still jsme si výlet užili. Není to mnohem lepší než strohé but?

Jasně, do oficiálního emailu šéfovi nebo do diplomky still nepatří. Tam se držte klasického but. Ale v běžné komunikaci? Směle do toho! Je to jako rozdíl mezi tím, když řeknete Dobrý den nebo Čau - obojí je správně, záleží jen na situaci.

Zajímavé je, že still někdy dokáže líp vyjádřit to, co cítíme. Když řeknete Nestihl jsem autobus, still jsem dorazil včas, zní to mnohem víc jako skutečný příběh než formální verze s but. Je to prostě taková příjemnější, lidštější forma vyjadřování.

Dnešní angličtina se celkově posouvá k uvolněnějšímu stylu. Sociální sítě, chaty, messengery - všude letí přirozená, neformální komunikace. Pro nás Čechy je fajn znát obě možnosti a umět je správně použít. V kavárně s kamarády? Still. Na pracovním pohovoru? But. Jednoduchý, ne?

Though v hovorové angličtině

V běžné řeči se slovíčko though používá úplně jinak, než jak nás to učili ve škole. Zatímco v učebnicích ho známe hlavně jako ačkoliv nebo přestože, v reálném životě s ním Američani a Britové dělají pravé divy.

Představte si situaci v kavárně: Ten dort vypadá božsky, though je dost drahý. Vidíte ten rozdíl? Though se elegantně přesunulo na konec věty a dává jí úplně jiný šmrnc. V online světě pak často narazíte na though jako samostatnou odpověď - třeba když někdo nesouhlasí, ale nechce být moc přímý.

Though je vlastně takový jazykový chameleon. Místo formálního however nebo nevertheless zní v běžné řeči mnohem přirozeněji. Kolikrát ho uslyšíte i v kombinacích jako but though nebo even though, což by asi našim učitelům angličtiny zvedlo obočí.

Je to geniální způsob, jak zjemnit kritiku. Když řeknete Ta restaurace není nic moc, though mají skvělé dezerty, zní to mnohem přívětivěji než přímá kritika. Na sociálních sítích je tohle umění diplomacie k nezaplacení.

Mladá generace si s though vyhraje ještě víc. Fair though je jejich způsob, jak říct jo, máš pravdu, a true though zase uznává, že na tom něco je. Jazyk se prostě vyvíjí a though jde s dobou.

Though není jen slovo - je to způsob, jak udržet konverzaci v příjemném, neformálním duchu. Je to jako když si sundáte kravatu na večírku - najednou je atmosféra uvolněnější a přátelštější. A přesně o to v běžné komunikaci jde.

Whereas pro vyjádření kontrastu mezi větami

Spojka whereas v angličtině je jako naše české zatímco nebo kdežto - prostě když chceme ukázat, že něco je jinak než něco jiného. Není to žádná věda, ale je fakt, že zní trochu formálněji než obyčejné but nebo however.

Představte si třeba situaci z práce: Kolega Novák chodí vždycky včas, whereas Procházka věčně mešká. Takhle byste to napsali třeba do oficiálního reportu. V běžné řeči byste spíš řekli prostě ale nebo zatímco.

V právničině a úředních dokumentech se s whereas roztrhl pytel. Však to znáte - Vzhledem k tomu, že... a pak následuje dlouhé souvětí plné právnických kudrlinek. Je to takový jejich oblíbený nástroj pro vyjádření kontrastu nebo zdůvodnění.

Pozor na správné použití čárek - když větu whereas začínáte, dáte za něj čárku. Když ho cpete doprostřed věty, čárka patří před něj. Není to žádná raketa, ale je dobré to vědět.

V dnešní angličtině už whereas není takový hit jako dřív. Lidi dávají přednost přirozenějším výrazům. Ale když píšete něco oficiálního nebo vědeckého, whereas vám dodá ten správný punc formálnosti.

Zajímavé je, že v některých případech whereas vlastně ani nevyjadřuje kontrast, ale spíš důvod - jako když řeknete vzhledem k tomu, že. To platí hlavně v právních textech, ale v běžné řeči se s tím moc nepotkáte.

Rozdíly v interpunkci u spojek ale

Psaní čárek před spojkou ale patří mezi nejčastější pravopisné oříšky, se kterými se v češtině potkáváme. Zatímco my, Češi, jsme zvyklí před ale automaticky napsat čárku, v angličtině to funguje úplně jinak.

Představte si to na běžné situaci. Když napíšete kamarádovi Rád bych přišel na párty, ale musím pracovat, ta čárka tam prostě patří. V angličtině by stejná věta vypadala bez čárky: I would love to come to the party but I have to work. Je to jeden z těch jazykových rozdílů, který nám často komplikuje život.

V češtině je to naprosto jasné - před ale píšeme čárku vždycky, když spojuje hlavní věty nebo odděluje protikladné části věty. Vzpomeňte si třeba na klasické Malý, ale šikovný nebo Přišel pozdě, ale přece.

Občas se setkáváme s tím, že někdo začne větu slovem ale. V mluveném projevu to slýcháme běžně: Ale no tak!, Ale já už musím jít. V písemné formě to sice není nejvhodnější, ale když už se pro to rozhodnete, žádná čárka za ale nepatří.

Zajímavé je sledovat, jak se čeština s angličtinou v tomhle ohledu rozešly. Naše mateřština si zakládá na přesném významovém členění, zatímco angličtina víc dbá na přirozený rytmus řeči. Je to jako rozdíl mezi přesně nalinkovaným sešitem a volným skicákem.

Nejdůležitější je zapamatovat si, že v češtině před ale prostě čárku dáme skoro vždycky. Je to jedno z těch pravidel, na které se můžeme spolehnout. Jako když víte, že po ránu potřebujete kávu - prostě to tak je a funguje to.